Evropa

Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).(oficiální text distributora)